O prodlouženém víkendu před Velikonocemi jsme již tradičně jeli na Jarní Klepák, kde nás přivítal snad poslední letošní sníh. Dětí se sice nesešlo mnoho, ale nakonec jsme měli čtyři oddíly po čtyřech až pěti, které soupeřily v soutěžích a hrách na motivy Alenky v říši divů.

Po příjezdu dětí v pátek dopoledne jsme si zahráli pár hříček pro zahřátí a úvodní zabavení. Při nich jsme se podívali do Japonska, do parlamentu, či mezi zvířátka. Po obědě už jsme se po oddílech podívali do příběhu Alenky a pomohli jsme zajíci Březňákovi a Kloboučníkovi se zapamatováním si hodin, které jsme sledovali po cestě do Brandlína. Potom jsme si ověřili ( případně získali) informace a zajímavosti o Klepáku a Klepácích v malém kvízu, ve kterém se ukázalo, že mnozí neumí počítat:) Potom jsme ještě Alence pomohli s hledáním správných klíčů do zvláštních zámků, aby se mohla dostat do říše divů. Po chutné véče jsme se ponořili do atmosféry uzlařských závodů, které nás čekaly následující víkend. Zkoušeli jsme třeba i uzlování poslepu, nebo ve dvojicích, každý jednou rukou.

V sobotu jsme se probudili do krásného prosluněného dne, takže by byl hřích hned po snídani nevyběhnout ven a zahrát si pár hříček na tábořišti. Vyzkoušeli jsme si, jak si důvěřujeme nebo jak se dokážeme tiše plížit mezi slepými strážci. Před obědem jsme se trochu uklidnili u řemesel, která jsme měli dvě. Půlka oddílů dělala v sobotu již známé kofoláčky, druhá vyráběla kytičky z obalů na pytlíky od čaje. Při obou řemeslech vznikaly opravdu krásné výtvory. Po obědě jsme zase vyšupajdili z mlýna na sluníčko, kde jsme vyzvali Červenou královnu k souboji v kriketu s plaměňáky jako holemi a ježky jako míčky:) Poté jsme opět osvěžili svou paměť při zapamatovávání si krátkých a vtipných básniček. Po svačině přišla trocha adrenalinu v podobě skupinového přechodu lanové překážky, kde lezli čtyři lidi naráz a museli se jistit vlastními silami. Cestu mezi čtyřmi stromy se nakonec povedlo překonat skoro všem, včetně těch nejmenších. Potom se z nás stali velké Alenky, které se snaží sbírat koláčky, aby se mohly vrátit do původní podoby. Poté nám bylo oznámeno, že nás čeká obrovská slavnostní hostina u Červené královny, na kterou je třeba se řádně připravit, slavnostně se obléci, připravit si řeč a vyrobit dary. Měli jsme to jen tak tak, ale všechny oddíly se připravily výborně. Poté před nás předstoupila ( jak prohlásil Adámek) „masivní“ Červená královna, která, ač nebyla se vším spokojena, naštěstí nedala nikomu useknout hlavu. Po večeři nás ještě pověřila postavením co nejvyšší věže z omezeným množstvím stavebního materiálu. Bylo to o centimetry, ale se štěstím vyhrála stavba Pepoňova oddílu, ale jen díky tragickému pádu věže, kterou stavěl Léni oddíl. Před spaním jsme se ještě nadlábli čokoládou a hurá na kutě.

Neděle nás opět přivítala sluníčkem, takže jsme opět vyrazili na tábořiště, kde jsme si zahráli několik hříček. Pak si oddíly udělaly řemesla, která v sobotu nedělaly. Před obědem jsme se vydali po stopách Bílého králíka, který nás zavedl do své nory. Po obědě už nezbývalo nic jiného, než po sobě pořádně uklidit, zahrát si venku ještě pár her a vyhlásit výsledky. Stejně jako na podzim vyhrál Márův oddíl, druhé byly společně oddíl Pepoňův a Máti, bronzovou pozici obsadil oddíl Léni. Následovalo rozloučení, poslední zamávání a cesta domů.