První červnový víkend pro nás znamenal shledání se starými kamarády, či poznávání nových tváří. Konalo se totiž již druhé setkání jihočeských pionýrských skupin, které probíhalo na Klepákově Mlýně u Brandlína. Účastnilo se ho něco přes třicet dětí ze skupin z různých koutů Jižních Čech a zhruba stejný počet vedoucích a instruktorů.

Jak už bylo napsáno výše, setkání se zúčastnilo několik skupin, konkrétně to byly: PS 8. března Jindřichův Hradec, PS Jindřichův Hradec, PS Draci České Budějovice, PS Kampanus Vodňany a PS Tábornický klub Písek a dětem ani vedoucím nečinilo nejmenší problém se během pátečního večera ubytovat a seznámit se s ostatními při hraní několika krátkých hříček v lese i na hřišti.

Sobotní dopoledne se neslo ve sportovním duchu. Hned po snídani jsme se rozdělili do pěti skupinek, ve kterých byly děti z více skupin. Prvním sportem, ve kterém se děti utkaly byla vybíjená. Nehrající týmy měli mezitím možnost vyzkoušet si hod sekerou na cíl či střelbu z historické kuše. Další sporty, ve kterých se Píďalky, Vši, Skejťáci, Čepice a Šmoulové utkaly byly fotbal a přehazovaná. Nejúspěšnějším týmem byly Píďálky, které vyhrály jak vybíjenou, tak přehozovanou. Jedině ve fotbala je předčily Vši.

Po obědě se děti samostatně vydaly na stezku, na jejíž trase prokazovaly své znalosti či dovednosti. Poznávaly zvěř a rostliny, házaly šipkami a mnoho dalšího. Nejúspěšnější v několika kategoriích byly po zásluze odměněni. V odpoledních hodinách si ještě skupinky mohly vyzkoušet střelbu z laserových pistolí a pušek či z luku.

Čas po večeři začal běhací a dobývací hrou na hřišti, při které se zpotili nejen děti, ale i mnozí vedoucí. Poté náslédovalo uklidnění u táborového ohně, u kterého jsme si společně zapěli několik písniček. Nezabránil nám v tom ani zpočátku nehořící oheň. Po táboráku se několik děti vydalo na krátkou cestičku odvahy. Zvláště pro některé z menších dětí to byl strašidelný a nepoznaný zážitek. Po příchodu jsme se unaveni náročným dnem odebrali na kutě.

V neděli dopoledne byl program neméně zajímavý, než v předchozích dnech. Vzhledem k tomu, že ve stejné době jako setkání na Klepáku probíhal i kurz stavění nízkých lanových aktivit, zalezení se přímo nabízelo. Rozdělili jsme se na dvě půlky a postupně se vydali na pirátskou loď kapitána Hooka a Sparowa, se kterými jsme se vydali za pokladem. Nebylo to ale jen tak. Nejprve jsme museli rozluštit šifru, jejíž indicie byly na konci několika lanových překážek, které jsme museli většinou pomocí spolupráce, důvěry a synchronizace rovnováhy překonat. Některé překážky jsme splnili hravě, jiné nám daly dost zabrat, ale poklad jsme nakonec naštěstí našli, protože jinak bychom byli hlady:) Po obědě nezbývalo než uklidit, sbalit se, rozloučit se, zamávat si a těšit se na další setkání.