Podzimní prázdniny nemohli jindřichohradečtí pionýři strávit nikde jinde než na Klepáku. Celé tři dny se nesly v duchu pohádky S čerty nejsou žerty. A počasí bylo tedy opravdu pekelné.

V pátek po příjezdu jsme se seznámili s Petrem Máchalem a jeho macechou Dorotou, která na něj poslala vojáky. Pomocí kopí, která jsme namáčeli do barvy, jsme pomohli Petrovi vojáky zhmoždit a zesměšnit. Následně jsme se setkali s čertem Jankem, který se nechal omylem naverbovat do armády, a zahráli jsme si hru na verbování vojáků. Večer jsme pomáhali čertům posbírat peří, které se omylem dostalo do pekla. Fujtajbl!
V sobotu ráno jsme se seznámili s různými hodnostmi čertů a prošli si čertovskou evolucí. Pak nás čekala řemesla. Vyrobili jsme si pestrobarevné látkové věnečky, potiskli si batůžky a zhotovili jsme si lucerničky, které nám měly posvítit na cestu do pekla. Ještě před obědem nás spolu s Petrem a Jankem čekal nemilosrdný vojenský výcvik – stavba hranice z polen, přeprava dělové koule, pochodování v řadě a další nezbytné dovednosti. Odpoledne jsme se vydali hledat vlčí ocas. A protože se počasí začalo kazit, navečer jsme zůstali ve mlýně a hráli s Luciferem o čertovské peníze, abychom vysvobodili z pekla Petrovu babičku. Po večeři jsme ještě na chvilku vyrazili ven posbírat rozfoukanou knihu hříchů a dozvěděli jsme se od Lucifera, na jaké hříšníky má peklo spadeno.
V neděli ráno nás překvapil vichr a po chvíli také výpadek elektřiny. Všechna čest kuchařům, kteří zvládli usmažit řízky pro sedmdesát lidí na kamnech! My jsme se mezi tím v teple mlýna opět věnovali řemeslům a ještě před obědem jsme pomohli odnést hříšníky do pekla. Nakonec jsme se zúčastnili svatby Petra s princeznou Adélkou a princezny Angeliny s knížetem pekel. Prázdniny na Klepáku jsme si náramně užili, i když se venku čerti ženili.

[Prezentace]